Káva je dnes jedním z nejoblíbenějších nápojů na světě, neodmyslitelně spjatým s ranním probuzením, společenskými setkáními a pracovním životem. Její cesta z divokých lesů Afriky až na stoly po celém světě je fascinující příběh plný legend, politiky, obchodu a kulturní revoluce.
Kde káva vznikla: Etiopie a kouzlo probuzení
Většina historiků se shoduje, že původ kávovníku (Coffea) leží ve východní Africe, konkrétně v oblasti Etiopie, pravděpodobně v regionu Kaffa. Zde kávovník stále roste divoce.
Legenda o pastýři Kaldim
Nejznámější a nejoblíbenější legenda o objevení kávy sahá do doby kolem roku 850 n. l. a vypráví o etiopském pastýři koz jménem Kaldi. Ten si prý všiml, že jeho kozy po spasení červených bobulí z neznámého keře projevují neobvyklou čilost a energii, a to i v noci.
Kaldi bobule sám ochutnal, a když se přesvědčil o jejich povzbuzujících účincích, svěřil se s objevem místnímu opatovi z kláštera. Opat, znepokojen novou a neznámou látkou, hodil bobule do ohně a prohlásil je za „ďáblovo dílo“. Oheň však zrna upražil a uvolnil omamné aroma, které opata zaujalo. Zrna vyňal, uvařil ve vodě a nápoj, který takto vznikl, se ukázal být skvělý pro udržení bdělosti během dlouhých modliteb. I když jde o legendu, poukazuje na dva klíčové momenty v historii kávy: její povzbuzující účinky a potřebu pražení.
Káva dobývá Orient: Z Etiopie do Arábie
Skutečné kultivování a pěstování kávy se začalo rozvíjet jinde než v její domovině. Z Etiopie se kávovník dostal nejspíše přes Rudé moře do Jemenu (pravděpodobně s otroky nebo válečnými taženími) kolem 13. století.
První kultura pití kávy
Arabové, zejména pak jemenští súfijští mystici a asketové, začali kávu pít jako nápoj (qahwa), který jim pomáhal zůstat vzhůru při nočních náboženských obřadech a meditacích. Slovo qahwah původně v arabštině označovalo víno a v kontextu kávy se stalo „vínem islámu,“ protože muslimská víra zakazovala pití alkoholu. Arabové si brzy uvědomili ekonomický potenciál kávovníku a po staletí si udržovali přísný monopol na její pěstování – dokonce zrna znehodnocovali varem, aby nemohla být zasazena jinde.
Zrod kaváren
V 16. století se káva rozšířila do Mekky, Mediny, Káhiry, Damašku a hlavně do Istanbulu v Osmanské říši. Právě zde vznikly první kavárny (qahveh khaneh). Nebyla to jen místa k pití, ale i důležitá centra společenského a intelektuálního života. Lidé se zde setkávali, diskutovali o politice, hráli šachy, poslouchali hudbu a recitovali poezii. Pro některé vládce to bylo natolik znepokojivé, že se kavárny i samotný nápoj pokoušeli zakázat – obávali se, že se stanou hnízdem politického neklidu. Zákazy však nikdy neměly dlouhého trvání.
Cesta do Evropy: Káva bojuje s předsudky
Káva se do Evropy dostala na přelomu 16. a 17. století, později než čaj.
Benátky – brána do Evropy
První kávová zrna dovezli do Evropy benátští kupci přes Blízký východ, pravděpodobně kolem roku 1615. Benátky byly hlavní obchodní branou do Orientu a staly se prvním evropským centrem pro kávu.
Zpočátku neměla káva v Evropě snadnou pozici. Často byla prodávána lékárníky jako léčivý elixír a říkalo se jí „turecký nápoj“ nebo „ďáblův nápoj,“ protože pocházela z muslimského světa. Papež Klement VIII. se situací zabýval a nakonec se rozhodl nápoj osobně ochutnat. Legenda praví, že mu káva tak zachutnala, že ji prohlásil za „křesťanský nápoj,“ čímž ji symbolicky pokřtil a odstranil náboženské překážky pro její konzumaci v křesťanském světě.
Rozmach kaváren v Evropě
Kavárenská kultura se začala rychle šířit po celé Evropě:
- Vídeň (1683): Legenda praví, že po porážce Turků při obléhání Vídně zanechali Osmané pět set pytlů kávových zrn. Ty údajně získal polský obchodník Jerzy Franciszek Kulczycki, který otevřel první kavárnu.
- Londýn a Paříž (konec 17. století): Kavárny se staly centry osvícenství, přezdívané „školy pro penny“ (v Londýně), protože za cenu šálku kávy mohl kdokoli naslouchat a účastnit se diskusí o vědě, politice a literatuře. Káva se stala nápojem intelektuálů, umělců a obchodníků.
Káva na plantážích
Evropské koloniální mocnosti, zejména Nizozemci a Francouzi, se nechtěly spoléhat na arabský monopol. Podařilo se jim získat sazenice kávovníku a založit plantáže ve svých koloniích, nejdříve v Indii a na Cejlonu, později v Indonésii, Karibiku a nakonec ve Střední a Jižní Americe. To vedlo k dramatickému nárůstu produkce a poklesu ceny kávy, která se tak stala dostupnou širší populaci a definitivně si podmanila svět.
Káva v českých zemích: Cesta na sever
Do českých zemí, které byly v té době součástí Habsburské monarchie, se káva dostala s jistým zpožděním, ale její nástup byl stejně revoluční.
První setkání a první kavárna
Češi se s kávou mohli seznámit už na konci 16. století s cestujícími kupci, ale skutečný rozmach přišel až o něco později.
Zásadní postava v historii české kávy je Armén Deodat Damascénus (původním jménem Georgius Deodatus Damascenus). Tento podnikavý obchodník se usadil v Praze na začátku 18. století. Poprvé kávu nabízel na pražských ulicích, nosil ji v konvici nebo kbelíku a prodával kolemjdoucím, smíchanou s cukrem, protože Čechům hořká chuť nebyla zprvu po chuti.
Historicky první doloženou kavárnu v Praze, a tím i v českých zemích, otevřel Deodat Damascénus v roce 1714 v Karlově ulici, nedaleko Mostecké věže. Byla to kavárna „U Zlatého hada“ 🐍.
Kavárenská kultura v Česku
Po prvním podniku následovaly rychle další kavárny, například slavná „U Tří pštrosů.“ Kavárny se staly centrem společenského, politického a kulturního života, podobně jako ve Vídni a Paříži. V 19. a na začátku 20. století se pražské, brněnské a plzeňské kavárny staly legendárními místy setkávání umělců, spisovatelů, filozofů a politiků.
V českých zemích se káva pila dlouho ve formě, kterou bychom dnes nazvali tureckou kávou – uvařenou s lógrem. Teprve na přelomu 19. a 20. století, s vynálezem moderních kávovarů v Itálii (například espresso v roce 1901), se začaly i do Česka dostávat nové metody přípravy, které v průběhu 20. století proměnily kávovou kulturu do podoby, jak ji známe dnes.
Káva v moderní době
Dnes je káva celosvětovou komoditou a druhým nejvíce obchodovaným zbožím po ropě. Česká republika zažila po pádu komunismu „kávovou renesanci“, kdy se od nekvalitních náhražek a nekultivovaného pití turecké kávy posunula k moderní třetí vlně kávy. Ta klade důraz na výběrovou kávu s jasným původem, šetrné pražení a precizní metody přípravy, čímž navazuje na bohatou a globální historii, která začala prostým keřem v etiopských horách.
